Nabídka služeb

Galerie dříve prováděných prací (nyní už je neprovádím z časových důvodů)

Podrobnosti: Kategorie: Nabídka služeb

AR-15: opravy, úpravy mechanismů, výroba hlavní

Práce na systémech AK, Zastava: ladění mechanismů, opravy, výroba hlavní

Semiauto vz. 58: úpravy mechanismů, výroba dílů, výroba atypických hlavní

Renovace historických krátkých zbraní: repase, obnova povrchových úprav, výroba drobných dílů

Zakázková výroba předovek: výroba terčových zbraní

Úpravy pušek Mosin na odstřelovací verze

Opravy a repase loveckých zbraní: výroba atypických ND, výroba kovaných per, opravy mechanismů, výměny dílů, repase povrchových úprav

Úpravy a opravy replik historických zadovek a originálů: opravy a úpravy mechanismů, výroba montáží na optiku, úpravy a výroba hlavní

Restaurování historických zbraní: kompletní renovace

Úpravy karabin SKS 45

Tyto samonabíjecí pušky ruského konstruktéra Simonova jsou komorovány na náboj 7,62x39 vz.43. Délka hlavně 520 mm, počet nábojů v nábojové schránce 10. Rozměry vývrtu hlavně: v polích 7,62 mm, v drážkách 7,92 mm, počet drážek 4, stoupání drážek 240 mm.

Samonabíjecí funkce je řešena tlakem prachových plynů, odváděných po průchodu střely hlavní za plynovým kanálkem na čelo pístu uloženého v trubici nad hlavní, píst svým pohybem vzad přes odpružený přenašeč, umístěný pod hledím, předá impuls nosiči závorníku, ten pohybem vzad nadzvedne zadní část závorníku, odemkne se nábojová komora, a pokračuje dále dozadu, vytahovač na závorníku vytáhne nábojnici z komory a v zadní úvrati své dráhy je nábojnice vyhozena nárazem o pevný vyhazovač v místě vývodek nábojové schránky. Vratná zpruha vrací nosič závorníku dopředu, ten unáší dopředu závorník který nabere ze schránky náboj, tlačený nahoru pomocí pákového podavače, zasune ho do komory, nosič závorníku pokračuje vpřed přes závorník, výstupkem zatlačí jeho zadní část dolů, závorník se vykývne dolů a zadní částí se opře o opěrku v pouzdru zbraně.

Materiály použité k výrobě této karabiny jsou velmi kvalitní, součásti jsou vyrobeny třískovým obráběním ze slitinových, tepelně zpracovaných ocelí. Lisování z plechu je použito pouze na nábojovou schránku, misky nadpažbí a předpažbí a ostatní drobné neexponované díly. Vývrt hlavně a plynový píst jsou tvrdě chromovány. Plovoucí zápalník s plochým čelem je neodpružený, kvůli spolehlivosti v tvrdých podmínkách za znečištění. Kryt závěrového ústrojí je frézován z oceli, nedeformuje se ani po pádech zbraně na betonovou plochu. Bicí ústrojí kladívkového typu je originální konstrukce, se silnou bicí pružinou, opět za účelem spolehlivosti iniciace střeliva, s přerušovačem, který je ovládán závorníkem. Pojistka je jednoduchá, v zadní části lučíku, zajišťuje pouze spoušť. Lučík je prostorný, umožňuje střelbu i v silných rukavicích. Mířidla jsou na běžnou střelbu dobře čitelná, jako u všech ruských zbraní.

V dalších zemích byly vyráběny kopie, lišící se i některými úpravami, čínské mají lučík s šachtou spoušťového ústrojí z plechu, ale jsou změněny vodící drážky segmentu kladívka, výsledkem je menší odpor spouště. Jugoslávský výrobek má řadu zlepšení, odpružený zápalník apod. Nejhorší kopie jsou rumunské, naopak nejvíce finančně ceněny jsou výrobky z DDR. Chromovanou hlaveň však nemají všechny, i první ruské výrobky ji nemají, zároveň s tím nejsou chromovány i bodáky.

Z hlediska dnešního pohledu, po více než padesáti letech od výroby, lze kritizovat jen použitou nábojovou schránku místo zásobníku, nepříliš povedenou pažbu která se drží všelijak a je krátká, dále vyhazování vystřelených nábojnic nahoru ze závěru, dnes by bylo vhodnější vyhazování do strany, kvůli namontování optiky. Dobré ani není u některých kusů příliš volné spojení mezi pažbou a kovem zbraně, může to mít vliv na přesnost střelby. Nelze však nic vytknout odolnosti a spolehlivosti za všech podmínek. Potvrzuje to i praktické používání, karabiny SKS jsou dodnes používány v mnoha zemích, a figurovaly v mnoha válečných konfliktech, od Albánie po Vietnam, objevily se v Africe, i když byly postupně vytlačovány AK-47, je to první zavedená vojenská zbraň pro náboj 7,62x39. Konstrukční předchůdci této zbraně jsou samonabíjecí puška AVS-36 ráže 7,62x54R a samonabíjecí protitanková puška PTRS ráže 14,5 zavedené v Rudé armádě. Je to poslední sériová zbraň systému s uzamčením výkyvným závěrem v ruské armádě, dále se užívaly systémy s rotačním závorníkem, protože dovolují značné technologické úspory při výrobě.

Upravují se mířidla zbraně nebo se zcela demontují, případně se vyrobí nová, osazuje se montáž pro kolimátor nebo optiku, přidává se srážeč nábojnic, aby vystřelené nábojnice neotloukaly optiku, a vyrábí se nová pažba na míry zákazníka, hlaveň se osazuje ústovou brzdou z důvodu utlumení chodu mechanismu a dorazem závěru, který pracovní cyklus pomáhá dotlumit.